Minule jsem napsal, že se ozvu, jakmile to bude možné. V Arequipě, kde jsem byl od čtvrtka do neděle nebyl problém najít internet, ale nastaly mi jakési zdravotní problémy, a tak jsem měl trochu jiné starosti.

To, že člověk dostane na cestách průjem, je asi docela běžná věc. Vyhne se tomu asi jenom ten, kdo se při cestování v trochu exotičtějších zemích stravuje pouze ve sterilizovaných hotelových restaucích. Je to ale věc která se dá vyřešit svépomocí. Nějaký ten Endiaron, aktivní uhlí, dva dny hladovět a je to v pohodě. V Peru je všude spousta malých restaurací, kde perfektrně vaří. Ceny v přepočtu tak od 60Kč (v zastrčené uličce) do 100Kč na hlavní třídě. Každý den v poledne nabízejí menu - polévka, hlavní jídlo, zákusek (obvykle banán). Vše chuťově vynikající. Takže by to byla obrovská škoda, o tohle se připravit.

Já jsem měl však jiný problém. Když jsem si v sobotu ráno dal studenou sprchu a začal se oblékat, ohnul jsem se pro ponožky a už jsem se nemohl narovnat. Tak jsem tam tak deset minut trčel, pak se se zatnutými zuby posadil na postel, a přemýšlel, že je to nejspíš konec dovolené. Potom jsem v batohu opatrně našmátral krabičku s ibuprofenem a dva kusy 400mg jsem do sebe hodil. Asi dvě hodiny jsem počkal a pak jsem se šouravým krokem vydal na městskou kliniku (Clínica Arequipa), kolem které jsem šel předchozí den a věděl jsem, že není daleko. (Když mne uviděla pokojská z penzionu, taková mladá holka s piercingem v obou rtech, jak jsem slézal po schodech, hned mi chtěla volat sanitku, což jsem jí rozmluvil.) Na klinice mne doktor (takový seriózní pán v kravatě) prohlédl, poslal na rentgen a konstatoval, že to není nic vážného, když jsem tam po tom ibuprofenu došel. Řekl mi, že ho mám brát dál třikrát denně 800mg a alespoň dva dny být v klidu. (za tu radu a rentgen jsem zaplatil v přepočtu něco přes 1000Kč). Naštěstí ten penzion nebyl špatný a docela levný, tak jsem tam zůstal a léčil se.

Neobvykly suvenyr

Jinak Arequipa je docela pohodové město. Na to že má oficiálně tři čtvrtě miliomu obyvatel, tam ta veřejná doprava není nejhorší. Arequipa je v nadmořské výšce 2400m, takže jsem to bral jako takový mezistupeň mezi pobřežím a Punem a Copacabanou (na jezeře Titicaca v nadmořské výšce okolo 4000m). Přímo v Arequipě je spousta kostelů, klášter, katedrála a podobné věci.

Arequipa	...	doprava v Arequipě

Mě zaujalo hlavně muzeum 'Juanita que bajó de los cielos' (Janička, co sestoupila z oblohy). V roce 1995 objevil nějaký evropský archeolog dokonale zachovalý hrob Incké dívky (12-14 let), která byla před cca 500 lety obětována bohu Vulkánů. Hrob byl téměř na vrcholku sopky Ampato (přes 6000 m.n.m.). Celý hrob se nedlouho po obětním obřadu sesunul do oblasti ledu a zmrzl. Tím pádelm byl těch 500 let perfektně zakonzervován a teď můžeme do detailu zkoumat okolnosti těchto obětních obřadů. V muzeu se nesmí fotografovat a všechny fotoaparáty i telefony se musejí odevzdat u vchodu. Ono by tam ani fotografovat nešlo, protože je tam skoro tma, a také docela zima. To prý proto, aby nedocházelo k poškození originálních exponátů teplem a světlem. Vlastní mumie je v jakémsi dvojitém akváriu, v teplotě -20st C.

ofocená vstupenka	...	...

V neděli jsem vyrazil autobusem do Puna. Silnice z Arequipy poměrně rychle vystoupá na úroveň Altiplana (okolo 4000m) a potom se jede už relativně po rovině. Myslel jsem, že v Punu rovnou přestoupím na další autobus do Copacabany ale ten den už nic nejelo. Tak jsem tam jednu noc přespal. Na náměstí jsem potkal velmi sympatickou slečnu z Hong Kongu. Škoda, že cestujeme každý opačným směrem, jink bychom asi dál pokračovali spolu.

Cesta do Puna	...	...

Městečko Juliaca jsme jenom projeli.	Puno od sochy Inky na kopečku	...

V pondělí ráno jsem tedy vyrazil z Puna do Copacabany a okolo poledne jsem překročil Peruánsko-Bolivijsskou hranici. Je to zvláštní proces. Všichni vystoupí z autobusu a jdou si na Peruánskou hraniční policii pro povolení opustit zemi. Pak se pěšky projde po silnici takýmsi 'tranzitním prostorem' k Bolivijskému imigračnímu úřadu. Když mají všichni povolen vstup, tak zase nastoupí do autobusu a jede se dál.

Fronta na Peruánské straně	procházka	Fronta na Bolívijské straně

Teď jsem tedy už v Bolívii. Peru na mne udělalo docela dobrý dojem. Vše celkem funguje, čekal jsem větší problémy. Jedna věc mne docela překvapila: V Peru se nekouří. Já jsem nekuřák, tak mi to nejdřív nějak nedošlo. Až teprve, když jsme čekali na loď na ostrovy Ballesta a jeden turista z Chorvatska si zapálil cigaretu, jsem si uvědomil, že jsem celou dobu neviděl nikde nikoho kouřit. Včera mi recepční v penzionu vysvětlil, že v Peru se nesmí kouřit v žádných veřejných prostorách. Tedy ani na ulici, v restauraci, prostě nikde. Jenom doma. A pak, že to nejde.

Zážitky z Copacabany a jezera Titicaca popíšu zase příště. Snad mi ta záda dají pokoj. Stále to není úplně v pořádku a neumím si moc představit, co bych dělal, kdyby mne to chytlo někde v terénu.

Jarda, ok1hdu