Poté, co jsem si vyzkoušel KV provoz z radioklubu v Bolivijském La Pazu, odjel jsem do malého městečka Uyuni v departmentu Potosí. Ačkoliv to na mapě vypadá jako kousíček, cesta autobusem trvala skoro 12 hodin. Měl jsem v plánu vydat se na třídenní výlet po okolí, kterou nabízejí snad všechny tamní cestovky. V článku je poměrně málo textu a hodně fotografií. Fotografie s poněkud vyšším rozlišením jsou též ve fotogalerii Uyuni a okolí.

Ačkoliv hlavním lákadlem (a asi největší zdejší atrakcí) je největší světová solná pláň Salar de Uyuni, ukázalo se, že to zdaleka nebylo na tomto výletě to nejzajímavější. Původně jsem měl v plánu, kromě jiného, výstup na vulkán Tunupa, který je na okraji solné pláně. Podle turistického průvodce (knížky) je z něj nádherný výhled. Bohužel se nenašlo dost dalších zájemců.

Městečno Uyuni brzy ráno	...	...	...

Uyuni v neděli v 10:00 dopoledne.	Na tržnici v Uyuni (neděle dopoledne)	...	...

Na Salar de Uyuni denně vyráží okolo 30 výprav v celkovém počtu okolo 150 turistů. Je to pro zdejší cestovky docela slušný turistický byznyz. Byli jsme taková namíchaná skupinka - Francouz, párek studentů z Brazílie, Němka, Bolívijec žijící již 30 roků v Holandsku a já. Ještě než se přijede na solnou pláň je zastávka v Muzeu soli. V podstatě nic zajímavého tam není ale důvod zastávky je jasný - stánky se suvenýry.

Poblíž Uyuni vesnice Colchani	Hřbitov vlaků...	...	...

Jako první atrakce je "Cementerio de trenes" - Hřbitov vlaků. Všichni jsme čekali nějaké muzeum, ale šlo opravdu o hřbitov. Prostě železný šrot. Na poušti za městem vyhozené (a dost rozebrané) kusy starých lokomotiv. Naštěstí za tuhle atrakci nechtěli platit vstupné. Jinak ale, stejně jako v jiných případech v Bolívii, nejsou v ceně zájezdu započítány poplatky za vstupy, takže třeba hned na prvním ostrově (kus skály porostlé kaktusy, která trčí ze solné pláně) chtějí po turistech poplatek.

Naše skupinka	...a jsme na solné pláni.	I naše vlajka je přítomna.	Jak se zdí ze soli.

Jelikož na té solné pláni není vcelku nic moc k vidění, kromě toho, že je to v některých místech opravdu nekončící bílá plocha (prý přes 10 000km²), s tu a tam nějakým ostrůvkem, mají pro turisty připravenou kratochvíli v podobě focení "zábavných fotografií". (viz pár ukázek níže).

			Takhle se fotí přeskok přes auto.

Na ostrově Isla de los Pescados...	...v indiánském jazyce též isla Incahuasi	...	V pozadí vulkán Tunupa.

První noc se přespí v "Hotelu ze soli". Slovo hotel je však v tomto případě opravdu hodně odvážný výraz. Jde o cosi na způsob ubytovny se společnými ložnicemi po 5 až 10 postelích. Na celý "hotel" je tu pak jedna společná sprcha, za jejíž použití se opět platí poplatek.

Hotel ze soli...	...uvnitř (rozvod elektřiny)	...jídelna.	Materiálu na stavbu dalších je dost.

Během dalších dvou dnů jsme pak navštívili různá zajímavá místa. Určitě zajímavější, než byla vlastní solná pláň. Většina cesty je přes různé pouště a polopouště s minimem, nebo žádnou vegetací, kde se vždycky náhle objeví nějaké jezero s plameňáky. Vše je to na Altiplanu, tedy v nadmořské výšce okolo 4000m. Ačkoliv přes den tu byla teplota vzduchu okolo 20st C, v noci klesala pod bod mrazu.

Opravdu zajímavá krajina...	Zelená tráva je jenom poblíž jezer.	...	...

Na jezerech jsou obvykle plameňáci...	...	...	...

Druhou noc jsme přespali v dalším "hotelu". Tentokrát však již ne ze soli. Budíček byl již ve 4:00 ráno a v 5:00 jsme odjížděli. Jak se ukázalo, důvodem byla návštěva jakéhosi "malého Islandu", národního parku Sol de maňana (Ranní slunce) s bahenními sopkami a spoustou páry unikající ze země. Aby byl efekt dokonalý, museli jsme tam být za svítání a hlavně v době, kdy byla ještě teplota vzduchu pod nulou (Proto asi ten název). Později, když se oteplí, se již vodní pára nesráží a vlastně by nebyla vůbec vidět. Celá tato oblast (asi 10km²) je ve výšce 4800 až 5000m.n.m.

Další hotel měl jenom solární zdroj.	Baterie a nabíjecí automat.	V noci jsme si přitopili v kamínkách na chodbě...	...a připili červeným vínem.	Zatímco průvodce (řidič, kuchař, doktor,...) připravoval večeři.

V žádné vesnici nesmí chybět kostel.	Opuštěná vesnice...	...se školou...	...i hřbitovem.

Typická silnice v této oblasti.	To bílé je borax, nikoliv sůl.		Arbol de piedra. (kamenný strom) blízko Chilské hranice.

Ráno jsme vyrazili na "malý Island".	...	Já v páře a sirovodíku.	...

Po této atrakci se s námi rozloučili Brazilci. Nechali se odvézt na Bolivijsko-Chilský hraniční přechod zde v horách, odkud pokračovali do Chile a s námi do Uyuni se již nevraceli.

Ráno byly teploty pod nulou.	Jezera jsou pojmenována podle své typické barvy.

Hraniční přechod do Chile.	V restauraci v rezervaci měli na kase...	...TRX FT-747	Lamy

A je tu závěr výletu.	...	...	konec.

Po příjezdu zpátky do městečka Uyuni jsem se vrátil autobusem do La Pazu (opět 12 hodin jízdy), odkud jsem následující den odletěl domů. (s přestupem v Santa Cruz, Miami a Londýně).

Jarda ok1hdu