Hledal jsem nějaké informace ohledně velikostí smd keramických kondenzátorů a na anglické Wikipedii jsem našel zajímavý článek o keramických kondenzátorech obecně. Článek je docela dlouhý a tak jsem se rozhodl, zkopírovat sem nějaké vybrané informace.

Pamatuji si, jak jsem někdy před dvaceti lety kupoval součástky v Hradeckém GESu. Nahlas jsem se podivil, jak je možné, že se dneska vyrábějí tak malé kondenzátory s tak velkými kapacitami. Odpověď prodavače mě tenkrát docela pobavila. Nepamatuji si přesné znění, ale bylo to asi nějak: "Nojo, protože na to používají nějaké ty jejich pahmoty." To slovo "PAHMOTY" mě zaujalo. Takže, jaké ty pahmoty se vlastně používají.

Keramické kondenzátory	Řez kondenzátorem MLCC zdroj: wikipedia.org	Používané hmoty na kondenzátory. zdroj: wikipedia.org

Nejdřív poznámka

Zvýšení kapacity při malých rozměrech není ale dáno jenom vlastnostmi hmoty dielektrika ale také jejich konstrukcí. Většina malých keramických kondenzátorů je vyrobena technologií MLCC (Multi Layer Ceramic Capacitor). Viz obrázek výše, kde je ukázka řezu takovým kondenzátorem.

---

---

---

Teplotní závislosti různých hmot. zdroj: wikipedia.org	Závislost na relativním napětí u různých hmot. zdroj: wikipedia.org	Závislost na kmitočtu u různých hmot. zdroj: wikipedia.org

X7R Maximální hodnoty. zdroj: wikipedia.org	NP0 Maximální hodnoty. zdroj: wikipedia.org	Vlastní rezonance pro NP0 a X7R. zdroj: wikipedia.org

	Změna kapacity stárnutím kondenzátoru. zdroj: wikipedia.org

• X7R - Dneska asi nejběžnější hmota na dielektrikum keramických kondenzátorů. Pokud nepotřebuji s teplotou a napětím extra stabilní kondenzátor, použil bych tuto hmotu. Jejich kapacita je závislá na napětí a kmitočtu, ale není to žádná katastrofa. Občas se vyskytnou podobné varianty X5R, X6R, X8R. Mají podobné vlastnosti, čím vyšší číslo, tím snesou vyšší teploty. Někdy narazíme na X7S, což má menší stabilitu kapacity.
• Y5V - Hmota s velikou permitivitou, takže umožňuje vyrábět fyzicky velmi malé kandenzátory s velikou kapacitou. Pro spotřební elektroniku celkem dostačující teplotní rozsah -30 až +85 st Celsia ale v tomto rozsahu veliké změny kapacity (+22 až -82 procent). Jejich kapacita je hodně závislá na napětí a kmitočtu. Použil bych je nanejvýš jako blokovací kapacity na napájení, nebo možná jako vazební na nízkých kmitočtech.
• Z5U - Hmota s velikou permitivitou, takže umožňuje vyrábět fyzicky velmi malé kondenzátory s velikou kapacitou. Nemá zaručené parametry při teplotě pod +10 st Celsia. Veliká závislost kapacity na napětí a kmitočtu. Z těchto důvodů bych se jim raději vyhnul.
• NP0 (C0G) - Hmota s malou permitivitou, takže kondenzátory bývají fyzicky větší. Velmi stabilní kapacita v rozsahu teplot -50 až +150 st Celsia. Také stabilní kapacita v závislosti na napětí a kmitočtu. Mají malé ztráty, takže jsou vhodné nejen pro laděné obvody ale třeba i jako vazební kondenzátory na vyšších kmitočtech.

A ještě jedna poznámka

V dnešní době se v průmyslu používají v naprosté většině SMD součástky (Surface Mount Devices), nebo chcete-li SMT (Surface Mount Technology). I při vývoji, tedy při bastlení nějakých prototypů se THT (tedy drátové - Through Hole Technology) součástky používají jen výjimečně. Tím pádem o ně není moc velký zájem a sortiment se zmenšuje. Koupit THT keramické kondenzátory požadované hodnoty z hmoty NP0 (C0G) nebývá jednoduché. Naproti tomu je docela slušný sortiment NP0(C0G) kondenzátorů v SMD provedení. Dá se koupit například kondenzátor 100nF (0,1uF)/100V z hmoty NP0 velikosti SMD C1206 (3,2mm x 1,6mm). Navíc jsou ty SMD součástky většinou o něco levnější.

Občas mi přijde rozmrzelý e-mail, že by si dotyčný chtěl něco postavit, jen kdyby tam nebyly ty SMD součástky. Omlouvám se, ale často to bez nich prostě nejde. Pokud jde o jejich pájení, chce to prostě zkusit a vydržet, i když to hned napoprvé nebude perfektní. Člověk zapomíná nepříjemné věci, a neuvědomuje si, že kdysi se musel i to pájení drátových součástek naučit. Vidím to v kroužku OK1KHL, jak to dětem ze začátku nejde. Jak tam mají nepřipájené vývody, studené spoje, zničené plošné spoje. Když jsem před asi šesti lety poprvé pájel Atmega328P v pouzdře TQFP32 (32 pinů šířky 0,4mm s roztečí 0,8mm), trvalo mi to přes hodinu a výsledek vypadal příšerně. Dneska to zvládnu za méně než 10 minut. Prostě praxe.

	Na desce je TQFP32, SOP14 a kondenzátory velikost 1206.

Jarda, ok1hdu