Dost často se můžeme setkat s názorem, že vlastní stavba vysílacího zařízení je v podstatě k ničemu. Že doma nikdy nemůžeme postavit zařízení, které by mohlo konkurovat komerčně vyráběným transceiverům komfortem obsluhy, a často ani svými parametry. Tak proč vlastně s něčím takovým ztrácet čas.

Zdá se mi, že si tito amatéři vůbec neuvědomují, jaké obrovské privilegium mají oproti ostatním radiokomunikačním službám v tom, že mohou svá zařízení různě upravovat, nebo dokonce kompletně zkonstruovat a doma vyrobit. Všechny ostatní služby musejí používat zásadně jenom homologovaná zařízení. Dokonce i na CB, PMR, nebo WIFI. I když právě u těchto tří vyjmenovaných je zákon dost často porušován.

Myslím, že by byla docela škoda tuto výsadu radioamatérské služby nevyužívat. Také by se časem mohlo stát, že bychom o ni mohli přijít. A obávám se, že právě toto (a nikoli upuštění od zkoušky z telegrafie), by znamenalo skutečný konec radioamatérů. Nedovedu si představit, že bych nesměl ke svému transceiveru doplnit žádný přídavný filtr, doladit vstupní pásmovou propust, a dokonce bych ho nesměl ani otevřít. Byl by konec s výměnami mikrofonů, natož zásahům do nich (žádná výměna kondenzátorů v mikrofonech, nebo dokonce vestavby kompresorů). Smělo by se používat pouze výrobcem dodané a při homologaci schválené příslušenství.

Byl by konec domácí výroby PA se dvěma, třemi, čtyřmi, šesti nebo osmi GU50, byl by konec přestaveb R140 a jiných inkurantů na amatérská pásma, byl by konec "vrcholového" VKV závodění, protože by nebylo na co vysílat. Vlastně by tím skončily i veškeré radioamatérské burzy - často hlavní důvod různých setkání. SSB provoz na osmdesátce by se smrsknul na plkání o politice, nebo o tom, v kterém supermarketu mají levnější vepřová kolena. I když ... to se vlastně také nesmí.

Ale pojďme raději pryč od těchto katastrofických vizí.

---

---

---

Z vývoje v posledních měsících se zdá, že budoucnost bude patřit přijímačům na principu rychlých A-D převodníků s následným počítačovým zpracováním. V podstatě širokopásmové DSP přímo na VF, nebo alespoň na MF kmitočtu. Rovněž při generování signálu pro vysílání se začínají stále častěji objevovat řešení přímého generování SSB signálu pomocí DSP a DDS. Toto řešení má pro výrobce určitě spoustu výhod v celkovém zjednodušení a hlavně zlevnění výroby. Bohužel se tento princip příliš nehodí pro domácí stavbu. Kdo z nás je schopen postavit a naprogramovat si vlastní DSP?
Objevují se sice stavebnice přijímačů a prý už i TRXů na výše uvedeném principu AD převodníků (někdy se využívá zvukové karty počítače), ale amatér je může pouze sestavit a používat. V podstatě jakákoliv změna parametrů se dělá změnou software, takže běžný uživatel nemá šanci do funkčnosti zařízení jakkoli zasáhnout.

Proto si myslím, že většina doma vyráběných zařízení (hlavně, ale nejenom QRP) bude ještě nějaký čas na klasickém "analogovém" principu superhetu, s mezifrekvencí někde v pásmu KV, s detektorem na principu směšovače. Základními obvody v těchto zařízeních jsou laděné obvody, z nich sestavené filtry a v MF části pak hlavně krystalové nebo keramické pásmové propusti.

Pokud chceme tyto obvody nastavit poněkud lépe než "uchem na nejsilnější signál z antény", neobejdeme se bez minimálního vybavení měřící technikou. Potřebujeme alespoň nějaký VF generátor s možností přiměřeně přesného nastavení kmitočtu a amplitudy výstupního signálu a nějaký VF milivoltmetr, nejlépe s logaritmickým detektorem.

Nějaký čas jsem hledal na internetu a v inzertních rubrikách časopisů, zda někdo vhodné měřící přístroje neprodává. Bohužel cena za nové přístroje od renomovaných výrobců přesahuje o několik řádů částku, kterou jsem ochoten za přístroj zaplatit. Něco použitého za rozumnější peníz by se našlo třeba na e-bay, ale po pravdě řečeno, také žádný zázrak. Tak jsem se nakonec rozhodl něco si postavit.

Již před pár lety vyšel v Amatérském Rádiu (časopise), článek popisující generátor na principu DDS a logaritmický detektor v jednom zařízení. Jeho autorem je Milan Brynda OK1FMF. Popis celého měřícího přístroje WOB70 je nyní dostupný na jeho webových stránkách. Od doby, kdy byla tato konstrukce zveřejněna se sice objevilo několik dalších podobných konstrukcí, možná s lepšími VF parametry, ale mě se právě tato konstrukce líbí nejvíc. Asi hlavně proto, že je poměrně podrobně popsána a navíc se mi zdá nejsnáze realizovatelná v amatérských podmínkách. Kromě toho autor vytvořil k přístroji ovládací program pro PC, s možností ukládat nastavení i naměřené hodnoty, což obrovsky zvyšuje komfort obsluhy.

---

Stavbu přístroje jsem začal od úplných základů, tedy výrobou plošných spojů. V tuto chvíli mám osazen modul útlumového článku, generátoru s DDS, řídící modul a částečně modul displeje a klávesnice. Bohužel se mi nepodařilo sehnat klávesnici z radiostanice VR32 a tak jsem musel použít alternativní řešení s dalším pomocným plošným spojem, na který jsem připájel jednotlivá tlačítka. Také čekám na dodávku displeje s vývody ve dvou řadách na kratší straně. (Všichni prodejci mají displeje 2x16 znaků pouze s vývody v jedné řadě na delší straně dole). Zdá se, že docela problém bude optický enkodér (knoflík). Zatím jsem nenašel prodejce, který by nějaký použitelný měl na pultě. A pokud by jej dodal na objednávku, vychází jeden kus za cenu vyšší než všechny ostatní součástky dohromady. Mechanické počítačové myši, nebo krokové motorky z disketových mechanik, ze kterých se dá náhrada této součástky vyrobit, také již v bazarech nějak docházejí.

Tady je deska DDS, zatím bez osazených SMD součástek.

DDS	...	...

Řídící modul. ATmega 32 není zatím naprogramován.

řídící modul	...	...

Útlumový článek. Vlastní útlumové články jsou tvořeny pí články z SMD odporů na spodní straně desky.

útlumový článek	...	spodní strana desky

Tady je pro ispiraci zatím alespoň pár fotek osazených modulů. Doufám, že se mi podaří přístroj oživit. Docela bych uvítal, kdyby se mi ozval někdo, kdo si již tento přístroj postavil, abych mohl konzultovat případné problémy při oživování.

Jarda ok1hdu