část 1. : Příprava antén Před časem jsem četl nějaký článek, popisující jakousi zázračnou miniaturní anténu. V závěru se autor rozplýval nad tím, jak ty obskurně zkroucené dráty výborně fungují. Dokazoval to tím, že s "pouhými" padesáti watty se bez problémů dovolá po celé Evropě většinou s reportem 59. Nikdo mu prý nedal horší report než 55. Upřímně řečeno, myslím, že po Evropě se dá na krátkých vlnách dovolat na prakticky jakkoliv dlouhý (či krátký) drát v téměř jakékoliv výšce nad zemí. A to i s výkonem řádově menším.

Osobně zastávám názor, že nejlepší způsob, jak vyzkoušet účinnost antény je použít ji v nějakém větším závodě. Během závodů je aktivních mnoho stanic v podstatě po celém světě a tak se jasně ukáže zda, jak snadno a kam se dovoláváme. Během krátké doby jednoho víkendu uděláme stovky spojení, takže máme dostatečnou sumu dat, která už cosi vypovídá.

Jelikož jsme se s Martinem OK5MK dohodli, že v letošním CQ-WW-DX-CW bude z klubového stanoviště vysílat on, já jsem se rozhodl zúčastnit se v některé jednopásmové kategorii. Z domácího QTH to nepřicházelo v úvahu, protože to je od toho klubového vzdáleno necelý kilometr a vzájemné rušení by tedy bylo značné. Již delší dobu jsem uvažoval o vyzkoušení invertovaného V na 3,5MHz, které bych umístil na jeden příhradový stožár GSM sítě o výšce skoro 60m. Navíc je to v Orlických horách, na místě otevřeném téměř na všechny strany. Teď pro to tedy byla ta vhodná příležitost.

Možná si teď někdo řekne, co to je za blbost. Každému je přeci jasné, jaký bude rozdíl v anténách ve výšce výšce 15 a 60m. To se přeci najde v každé příručce pro začátečníky. Ano, teoreticky to všichni známe. Je mi jasné, že mými pokusy neudělám žádný zásadní objev. Prostě jsem si jenom chtěl ten rozdíl vyzkoušet na vlastní uši. Vždyť my radioamatéři vlastně neděláme nic jiného, než že si dennodenně ověřujeme, že fyzikální zákony opravdu fungují.

Kromě zástupce vlastníka stožáru jsem se musel dohodnout i s majitelem okolních pozemků. Pokud chceme u invertovaného V se středem ve výšce cca 60m zachovat rozumný vrcholový úhel, vyjdou nám kotvy ve značné vzdálenosti od paty stožáru. Měl jsem obavu, aby mi je třeba neutrhl projíždějící traktor, nebo se nastala nějaká jiná nepříjemnost. Zašel jsem tedy do zemědělské akciové společnosti v nedaleké vesnici a vysvětlil jsem jim o co mi jde. Trochu sice kroutili hlavami, ale v zásadě nebyli proti. Okolní louky naposledy posekali před dvěma měsíci a letos už se tam nic dělat nebude. (Jenom prý hlavně aby v době závodu neměli myslivci hon, to by tam mohlo být nebezpečno.)

Abych měl představu, jak bude teoreticky taková anténa vyzařovat, nakreslil jsem si ji v programu MMANA. Ukázalo se, že anténa v téhle výšce bude již docela slušně směrová. Při té příležitosti jsem vyrobil animovaný GIF obrázek, jak se mění vyzařovací diagram inv-V v závislosti na výšce.

Připraveno před závodem	Použito v závodě	Tohle používám doma

>> GIF animace <<

---

---

---

Napadlo mě, že abych pokryl potřebné směry (USA asi 300° a Rusko přibližně 60°), budu potřebovat antény dvě, orientované zhruba do kříže. Abych je mohl přepínat a nemusel tahat na stožár dva koaxiální kabely, vyrobil jsem si relátkový přepínač napájený po koaxu.

Moje konkrétní praktické provedení přepínače není nijak krásná konstrukce. Potřeboval jsem prostě rychle něco funkčního pro výkon do 100W a na pásmo 80m. Na to, jak je to provedeno to není zase tak nejhorší, jak je vidět z obrázku průběhu PSV při zakončení 50 ohm zátěží.

Spodní díl přepínače	V krabičce	hrůza uvnitř

Horní díl přepínače	v krabičce	a zase hrůza uvnitř

	PSV při zakončení 50 ohmy

---

---

---

Samotná věž má výšku 56m. Abych se s drátem antény dostal do dostatečné vzdálenosti od železa (měl jsem obavu z negativního vlivu feromagnetického materiálu) použil jsem ještě hliníkovou trubku. Celková výška středu horní antény vyšla tedy okolo 60m, ta spodní je asi o 1,5m níž.

S prvními pokusy jsem začal již na konci léta:
Nejdříve jsem na stožár provizorně připevnil můj "cestovní" dipól, který obvykle používám ve výšce okolo 12 metrů. Samozřejmě, že s výškou se podstatně zvedl i jeho rezonanční kmitočet a anténa ladila někde nad amatérským pásmem. Jednoduchým výpočtem jsem zjistil potřebnou správnou délku ramen inv-V. (Poměr rezonančních kmitočtů odpovídá převrácenému poměru délek ramen). Tenhle výpočet funguje docela přesně, ale pouze v dostatečné výšce nad zemí. Nízko nad zemí je účinek zkracování (prodlužování) drátu větší, než vyjde výpočtem.

Postupně jsem o víkendech nainstaloval všechny potřebné věci. Koaxiální kabel, horní krabičku přepínače, hliníkovou trubku (sešroubovanou ze tří dílů), baluny s propojovacími koaxy k přepínači a nakonec i vlastní vodiče dipólů. Možná se to nezdá, ale jednomu člověku to dá docela zabrat. Pokud fouká vítr (a to je na horách skoro pořád), dráty i kotevní lanka se zamotávají do konstrukce příhrady a tak člověk neustále leze nahoru a dolů aby někde něco rozmotal. O víkendu přesně týden před závodem bylo vše funkční.

Z dálky		Vrcholek zblízka

V sobotu 20.listopadu okolo poledne jsem udělal s 5W (Elecraft K1) zkušební QSO s nějakou HA QRP stanicí, takže jsem si prakticky ověřil že antény fungují. Zhruba v 11:30 UTC jsem objevil QRPP 500mW maják IZ3DVW na kmitočtu 3577,00Mhz. Ačkoliv žádná z obou antén není směrována přímo na jih, byl na jednu z nich znatelně silnější. To dokazovalo, že i nějaký směrový účinek tam bude. V neděli pozdě odpoledne jsem se zúčastnil oblíbeného CUC contestu. Tady se jasně ukázalo, že pro místní spojení jsou tyto antény horší než ta, kterou mám doma ve výšce cca 15m. A navíc bylo v podstatě jedno, na kterou jsem se přepnul. Po CUC contestu jsem jel domů a těšil se na závod za týden.

O tom jak probíhal závod zase příště. Připravuji i zvukové ukázky. (Snad se nic nestane když předem prozradím, že to chodilo lépe, než jsem čekal.)

Jarda ok1hdu