Tak se konečně dostávám k poslední částí letošní dovolené. Původně jsem předpokládal, že bych ze Shetland mohl vysílat v IOTA contestu. Neměli jsme však předem rezervovaný lístek na trajekt a tak jsme se tam dostali až po závodě.

Po závodě, v neděli odpoledne jsme vše sbalili a v noci v 11 hodin jsme vypluli směrem na Lerwick. Na trajektu jsme si dali večeři, vyspali se a ráno okolo sedmé se probudili v přístavu v Lerwicku.

Lerwick není žádné velkoměsto (asi 7000 obyvatel), takže je tam všechno docela blízko. Hned kousek od přístavu jsme v Tescu nakoupili nějaké zásoby, během dopoledne jsme si prohlédli město, a ubytovali se v kempu. Opět šlo o kemp patřící k nějakému většímu "Centru volného času" s bazény, posilovnami, hotelem a podobně, takže byl dost nadprůměrně vybavený.

Večeře na trajektu (tradiční fish and chips)	Ráno přistáváme v Lerwicku	Bezdomovec snídá na lavičce u Tesca	Co to vidí mé bystré oko?

"Nový" Lerwick	Přístav jachet v Lerwicku	Pevnost v Lerwicku	....

The computer clinic v Lerwicku.	Anderson & Co. warehouse.	Radnice hraje melodii jako Big Ben, ale asi o oktávu výš.

---

Ještě tentýž den jsme navštívili jižní část ostrova - výběžek Sumburgh head. Je tu maják a podle informačních tabulí tu lze pozorovat velryby a hnízdící ptáky. Velryby jsme neviděli, asi na ně nebyl uprostřed léta ten správný čas.

Ptáků tu však bylo dost. Asi nejatraktivnější jsou papuchalci (puffins-video). Jsou velmi nápadní svým velikým červeným zobákem a pro jejich barevnost se jim někdy říká "papoušci severu".

---

Maják na Sumburgh head	Parkoviště na Sumburgh head	Papuchalci na Sumburgh head	...

Pobřeží na Sumburgh head	Městečko Scalloway	Hrad ve Scalloway	...

---

Druhý den ráno jsme se vydali do městečka Scalloway prohlédnout si zříceninu zdejšího hradu. Na informační ceduli sice psali, že je potřeba si někde vyzvednout klíče (již si nepamatuji jestli na poště nebo v hospodě), ale jak jsme zjistili, hrad byl otevřený.

Trochu zvláštně působí, že hned za plotem vedle hradu je závod na zpracování ryb a tak tu hejna racků číhají co na ně zbude.

Ze Scalloway jsme se vydali na sever. Podle informační brožurky, kterou jsme dostali v kempu v Lerwicku by v severní části ostrova, v oblasti Braewick měl být nějaký další kemp.
Jakmile se sjede z hlavního severo-jižního tahu přes celý ostrov, jsou tu jenom jednoproudé silnice s rozšířenými místy pro vyhnutí se protijedoucích aut (passing place). Kemp jsme našli hned u jedné takové silnice. Jmenoval se Braewick café Caravan Park and Campsite. Jeho součástí byla i hospoda, kde bylo možné dát si večeři a pivo.

---

Cestou na Braewick a Stenness	Ovce ve Stenness	...	Pobřeží ve Stenness

Pobřeží ve Stenness	Poblíž Braewick café campsite	Pobřeží u Braewick campsite	Poblíž Braewick café campsite

---

Radioamatérské setkání

Jakmile jsme postavili stan a anténu, vydal se Martin k moři, vyfotit si zdejší členité pobřeží při zapadajícím slunci. Já jsem si lehl do stanu a listoval jsem v mapě a turistickém průvodci.

Najednou slyším zvenku něčí hlas: "Hello, is anybody here at home?". (haló, je tu někdo doma?). Zavolal jsem zpět že ano a vylezl jsem ze stanu. Stál tam chlap v černém kulichu, modrých montérkách s laclem a v holínkách. "Jedu náhodou kolem, a vidím tohle", a ukázal při tom na moji anténu. "Hádám, že to je ground-plane na dvacetimetrové pásmo". " Ano, to je ground-plane na dvacetimetrové pásmo", odpověděl jsem. V tu chvíli mi již podával ruku se slovy: "Já jsem Hans, MM0XAU". Představil jsem se také.

Asi půl hodiny jsme si popovídali. Já jsem mu vyprávěl, jak jsem chtěl ze Shetland vysílat v IOTA contestu a jak mi to nevyšlo. A že jsem tu ještě s kamarádem, který si někde na pobřeží právě fotí západ Slunce. Nakonec mi Hans řekl, že ho příští den dopoledne musíme určitě navštívit a tak mi vysvětlil kde najdeme jeho dům.

Tak jsme se k němu následující den po snídani vypravili. Hans bydlí pouze pár kilometrů od Braewick kempu, v podstatě na dohled od majáku Esha Ness. Domníval jsem se, že půjde jenom o krátkou zdvořilostní návštěvu, ale ta se nakonec protáhla do odpoledne. Hans je původem z Dortmundu (DJ6AU, DE6HSB), a rozhodl se že se na důchod přestěhuje na Shetlandy. Pobyli jsme v jeho hamshacku, ukázal nám také trosky antén (Žádná anténa mu prý ve zdejším větrném podnebí nevydrží déle než jednu sezónu.) Pak jsme poseděli v kuchyni, Hans přinesl krabici s QSL lístky od OK stanic, a ptal se mne, jestli někoho z nich znám. (Některé jsem znal, ale většina značek mi nic neříkala.)

Když jsme se loučili, jen tak jsem se zeptal, proč se rozhodl zrovna pro tohle místo. "Podívej", a mávnul rukou někam do prostoru. "Tímhle směrem je Newfoundland a Labrador, tímhle USA a támhle někde Karibik. A mezi námi je jenom oceán. Jinak nic. Je potřeba ještě něco vysvětlovat?"

Při odchodu nám ještě doporučil podívat se na pobřeží u majáku Esha Ness. Ujistil nás: "Hezčí západ Slunce jste ještě neviděli".

---

Tohle viděl Hans, když projížděl kolem.	U Hanse MM0XAU před domem.	U Hanse v hamshacku	Pohled na Hansovo QTH od majáku Esha Ness

Maják Esha Ness	Pobřeží poblíž majáku	...	...

...	...	Poblíž majáku Esha Ness	Poslední večer v kempu Braewick café

---

Poslední večer před odjezdem z kempu nás Hans ještě navštívil. Přinesl pivo a dokonce i skleničky. Tak jsme ještě pár věcí probrali.

Následující den dopoledne jsme sbalili stan a vydali se zpátky do Lerwicku, neboť jsme na 17:30 měli rezervováno (a zaplaceno) místo na trajektu do Aberdeenu. (Jak jsem se alespoň domníval, ale o tom až za chvíli). V Lerwicku jsme byli poměrně brzy, tak jsme ještě navštívili Visitor centre v nedalekém Hoswicku. Asi největší část tohoto visitor centra zabírá výstava starých rádií, vojenských i jiných vysílačů a podobně. Něco podobného jako bylo Wireles museum v Kirkwalu na Orknejích. I zde se jedná o původně soukromou sbírku. Je tam toho opravdu hodně, bohužel na celkem malém prostoru, takže v podstatě jen naskládáno v policích. Také popisky u zařízení jsou celkem stručné, určeny spíše pro laickou veřejnost.

Sbírka rádií ve Visitor centru v Hoswicku

---

Dva šoky těsně po sobě

Zhruba okolo 16. hodiny jsme byli připraveni na "check in" na trajekt do Aberdeenu. Bylo nám však trochu divné, že tam nečekají žádná jiná auta. Když se ani po půl hodině čekání nezačalo parkoviště plnit, šel jsem se raději zeptat k okénku společnosti Northlink Ferries odkud že ten trajekt v 17:30 vlastně odplouvá. Slečna za přepážkou mi řekla, že "check in" je na tom parkovišti, kde čekáme, ale ne v 17:30 ale až v 19:00. To mi bylo divné, a tak jsem z kapsy vytáhl papír s potvrzenou rezervací, na kterém byl čas 17:30 a slečně jsem ho podal. Ta ho asi minutu zkoumala a pak mi odpověděla. "Ano to máte správně na 17:30 ale na včerejšek." Trochu se mi zatmělo před očima, ale doufal jsem, že to je omyl. "Je dneska čtvrtek, dvacátého devátého. Nebo snad ne?", zeptal jsem se opatrně. Slečna se usmála a odpověděla: "Dneska je čtvrtek, třicátého července". V tu chvíli jsem myslel, že se skácím. Nevím, jak dlouho to trvalo, ale v hlavou mi proletěly všechny problémy, které nám tím vzniknou. (Koupit nový lístek, nutná rezervace skoro týden dopředu, nutnost zůstat tu dalších pár dní, v pondělí to nestihnu do práce, ....). Mezitím co jsem se vzpamatovával z šoku, slečna něco ťukala do klávesnice. Pak se mne zeptala: "Měl byste zájem o rezervaci na dnes v 19 hodin? Jsou tam ještě nějaká místa volná". "Určitě", vyhrkl jsem, a začal jsem hledat ve které kapse mám platební kartu. Slečna vzala papír s rezervací, propisovačkou na něm škrtla včerejší datum, pod něj napsala dnešní, a papír mi podala se slovy: "Děkuji za využití služeb naší společnosti a přeji vám příjemnou plavbu". Ještě jsem se pro jistotu zeptal, jestli nemám něco platit. "Ne, rezervaci máte zaplacenu v plné výši, a službu jste včera nevyužil. Máte tedy nárok ji využít dnes". Vůbec si nepamatuji, kolikrát jsem jí poděkoval, nebo co jsem při loučení blábolil. Ale hned jsem ten zážitek musel vylíčit Martinovi, který čekal před vchodem do budovy.

Holt, na dovolené se člověk přestane zajímat co je vlastně za den, nebo kolikátého je. Naštěstí to dopadlo lépe, než bych vůbec čekal.

Pak už probíhalo všechno standardně. Přes noc jsme dopluli do Aberdeenu, za dva dny jsme dojeli do Doveru (s přespáním v jednom kempu někde v Anglii). Zajímavým zážitkem byla páteční několikahodinová jízda krokem po ucpané dálnici M25 okolo Londýna. Pak trajektem do Dunkirku, potom Belgie, Holandsko, Německo a v neděli okolo poledne jsme byli doma.

---

Fotky: Martin Stárek a Jarda ok1hdu
Text: Jarda ok1hdu